Boomerang-15.díl

31. března 2010 v 18:30 | Vivi

Ráno jsem mě probudilo slunce.kouknu na budík a vidím 10:00.Ihned jsem byla na nohou.Za chvíli by měli přivést Booma a odvést Mireldis.Rychle jsem zhltla snídani co jsem našla na stole a mazala do stáje.Tam mě čekalo překvapení.
V boxu,kde den předtím nocovala Mireldis stál Boom.Vběhla jsem k němu a skočila mu kolem krku.Boom vesela řehtal a vypadal zdravě.Opatrně jsem mu přejela po noze,kterou měl bezpečně zabalenou v obazech.Zdála se v pořádku,dokonce ji mírně zatěžoval.
"Vidím že ses už přivítala.Nachystala jsem ti Mireldis,má ještě dvě hodina čas a trak mě napadlo,že se na ní budeš chtít projet." řekla mi s úsměvem teta,která vyvážela kolečka hnoje.
"Děkuju.Zajedu jen pod vesničku." řekla jsem a rozběhla jsem se k Mireldis.

Za chvíly jsem vyjížděla opět z vesničky.Směrek k dráze.Měla jsem plán rozloučit se s Mireldis ve velkém stylu.zamávala jsem skupince kluků,kteří postávali u studny a pobídla Mireldis k rychlejšímu tempu.
Věděla jsem,že bych něměla,ale dnes mi to bylo jedno.Hned jak jsme byly z dohledu vesnice,jsem pobídla Mireldis do trysku.Její kopyta dopadala v rytmu mého srdce na udusanou cestu pod námi a já se cítila nesmírně šťasně.
Najela jsem na dráhu a pobídla Mireldis k první a zároveň naší poslední překážce,plůtku.
Ladně jsme se odrazily a měkkce dopadly na druhou stranu.Přitáhla jsem otěže a zasedla,abych rozjetou Mireldis zpomalila.Zahnula jsme do lesíka.

Tam jsem zase pobídla kobylku do trysku.Úplně jsem jí povolila otěže a nechala ji běžet jejím tempem.Vítr mi vehnal slzy do očí,že jsem skoro nic neviděla,ale mně to nevadilo.
Zastavila jsem kobylku na malé mýtince kde jsem sesedla.

Postavila jsem se před ni a zahleděla jsme se jí do její velkých,černých očí.Viděla jsem v nich lásku,odvahu a důvěru.Absolutní důvěru.Vlastnosti,které by každého koňáka potěšili.Mě dojali k slzám.Zabořila jsem hlavu do její hřívy a nechala slzy volně téct.Ona jen trělivě stála a nechala si máčet hřívu slanou vodou.Když jsem se vybrečela,znovu jsme na ni nasedla a rozjela se krokem k vesnici.Tam už čekal přepravník.Odsedlala jsem ji,naposledy odměnila mrkvičkou a zavedla ji do přpravníku.Tam jsme ji ještě jednou obejmula a zahrnula pamlsky.Zaklapla jsem dveře a zajistila je pojistkou.Mireldis jen nesouhlasně zařehtala.Vehnalo mi to slzy do očí.Auto nastartovalo a rozjelo se pryč.Rozběhla jsme se za ním.

Vyšplhala jsem na skálu,která se tyčila u brány do vesnice a pozorovala přepravník s řehtající Mireldis,dokud nezmizel v dáli.pak vše utichlo.Bylo slyšet jen mé vzlyky.Posadila jsem se na holý studený kámen a hleděla do dálky.Pak jsem uslyšela nespokojené volání Boomeranga,koně mého života.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama